Je 300 stránková kniha s více než 1000 starými fotografiemi a pohlednicemi. Město Opočno nám svěřilo design celé knihy.
Snažili jsme se text i obrazovou přílohu rozložit tak, aby obsah zaujal co nejširší cílovou skupinu.
1) První prolistování láká hlavně obrazovou přílohou. Nabízí příjemné prohlížení pohlednic a fotografií.
2) Ve druhé vlně čtenáře zaujmou nadpisy, které na sebe navazují a mají orientační vypovýdající hodnotu.
3) Hlavní chlebový text už popisuje konkrétní domy a vzpomínky pamětníků. Je doplněn o dobové citace.
Obsah svým charakterem připomíná staré noviny. Je zde mnoho událostí, osobností a vzpomínek. Proto jsme tomu vrazili nádech magazínu a oproti jiným knihám jsme mírně ubrali whitespacu (bílý prostor kolem textu a obrázků). U novin a magazínů je volný prostor stažen na minimum, protože potom má člověk podvědomě pocit, že si za své peníze kupuje maximální množství informací. My jsme se pokusili trefit zlatou střední cestu.
Nádech vnitřku knihy jsme použili také na obálku. Kniha tak celkem dobře říká, co od ní čekat a jakého je charakteru. Hřbet je barevně zvýrazněn, aby mohlo dojít k odlišení od plánovaných dalších dílů.
Použitý font:
Ladislav (Tomáš Brousil insp. Ladislavem Sutnarem)
Academica (František Štorm)
Samotnou práci docela hezky shrnuje rozhovor viz níže.
http://rychnovsky.denik.cz/kultura_region/marek-napsat-knihu-neni-jen-tak-20151217.html
Napsat knihu není „jen tak“
Opočno – Kniha Opočno v proměnách se již objevila v prodeji. O výjimečnosti knihy, v níž jsou příběhy domů sestaveny především díky široké veřejnosti, informoval Deník v minulém týdnu.
Opočno v proměnách - novinka na pultech knuhkupectví. .
Opočno v proměnách - novinka na pultech knuhkupectví. . Autor: Ondřej Marek
Kniha však zaujme také svým netradičním vzhledem a provedením, proto jsme se rozhodli oslovit autory a zeptat se jich na průběh vzniku od rukopisu až k hotové knize.
„Připravovali jsme texty a obrazovou dokumentaci, ale jen vzdáleně jsme tušili, že existují obory jako typografie nebo knižní design. Hned po první konzultaci s odborníky jsme zjistili, že nevědomost často nadnáší a že pokud má kniha k něčemu vypadat, nemůžeme to dělat my. Dnes za toto rozhodnutí sami sobě děkujeme,`` sdělují autoři.
O spolupráci byl požádán ONDŘEJ MAREK a jeho grafické studio Otherwise.cz. Tento opočenský rodák zanechal svůj otisk na mnoha projektech (za všechny jmenujme např. práce pro populární hradecký multikulturní klub Náplavku či náchodskou restauraci Bonato). K jeho nejviditelnějším projektům však určitě patří grafické materiály k filmu Šmejdi či práce pro kardiologii na Bulovce.
Nyní bude mít studio Otherwise na svém kontě knihu Opočno v proměnách, která se, jak říká Ondřej Marek, pro něho stala velkou výzvou.
Výzvou proto, že se jednalo o poměrně rozsáhlou knihu, nebo že šlo o rodné Opočno?
Oboje. Asi hlavní výzvou a zpočátku černou noční můrou bylo vědomí, že se jedná o práci, která bude odkazem za sto let a třeba i déle. Je to prostě kniha, kterou budou listovat moje vnoučata a jejich děti. A já tam budu podepsaný za její zpracování.
Svou roli hrálo samozřejmě i Opočno. Žiji přes deset let v Hradci a pro jakékoliv zakázky z východních Čech mám zvláštní vztah. Stavím je na srdečnější pozici než třeba pražské nebo zahraniční. Mám z nich pocit, že jsem užitečný kraji, v němž jsem se narodil a žiji. A hlavně, že když nebudu hrát fér, tak se to v malém regionu hned roznese. Neschovám se ve velkoměstě nebo za monitor onlinesvěta. A to je docela zodpovědnost…
Čeho jste obával nejvíc?
Chyb, které plynou z čisté nevědomosti. Většina lidí nemá o takových chybách ani ponětí, ale mě strašily po nocích docela dost. V podstatě jde o základní typografická pravidla, ale je jich prostě hodně. A znáte to, čím víc čtete, jestli jste na něco nezapomněl, tím víc zjišťujete, že vůbec nic nevíte!
Můžete nám některou takovou chybu přiblížit konkrétněji?
Jsou to klasické typografické chyby, které se zkrátka udělat nesmí. Bohužel jsou k vidění v televizích i novinách dost často. Jednou z nejčastějších chyb je záměna pomlčky (–) za spojovník (-), svá pravidla mají i mezery. Například mezi letopočty se píše pomlčka bez mezer (2010–2015), ale mezi letopočty s datem se mezery kolem pomlčky dělají (25. 4. 2014 – 3. 2. 2015).
Co mezery mezi slovy, mají také svá pravidla?
V tomto případě mluvíme o mezislovních mezerách a mezerách mezi jednotlivými literami. Častou chybou je, že uvidíte velké díry v řádcích, nebo pokud vyjdou tři mezislovní mezery ve třech řádcích přímo pod sebou, tak vznikne řeka. Tohle se řešilo už dávno před Gutenbergem a rozhoduje to o tom, jak se nám knihy čtou. Nekvalitně zpracovaný text může mít sebelepší obsah, ale po pěti stranách vás rozbolí oči a hlava. Mozek prostě potřebuje plynout rovnoměrně v předem daném tempu. Doporučuji o tom něco přečíst, je to strašně zajímavé.
Jsou i typy písma, které se čtou příjemněji než jiné?
Tato oblast vyžaduje už dost znalostí a také cit k fontům (typům písma). Například pokud chcete zvýraznit něco kurzívou od chlebového textu, nepoužívají se dva podobné fonty.
Například dva neogrotesky. Nebo kurzíva by neměla být falešná, ale pravá, přímo navržená pro kurzívu atd atd. Právě takové chyby mě v noci nenechaly spát. Naštěstí mi konzultací pomohl Martin Pecina, cenami ověnčený český typograf, a na chyby mě upozornil. Díky mu za to.
A výsledný pocit máte jaký?
Strávili jsme půl roku nad formulováním vět, nadpisů, perexů. Vyzkoušeli několik provedení formátu knihy, aby se dobře držela a listovala.
Dělili text do dvou i čtyř sloupců, hráli si s myšlenkou kombinování papírů, perforací, zkoušeli barevné varianty, nátisky atd. To všechno proto, aby byl výsledek co nejlepší.
Přejeme knize šťastnou cestu ke čtenářům. Chcete jim něco vzkázat?
Dva dny před odevzdáním tiskových dat do tiskárny jsme asi po dvacáté korektuře zjistili hrubku v nadpise, který se měnil na poslední chvíli. To nás vyděsilo tak, že jsme celé korektury sjeli ještě jednou, ale už jsme byli hodně nadoraz. Pokud někdo najde v knize chyby, chybějící nadpisy nebo celou kapitolu, vůbec to nechci slyšet, jestli je vám náš život drahý, držte to v tajnosti. (smích)
